Libor Kappel
fotograf

Do světa fotografie jsem se dostal trošku netradičním způsobem. Během víkendového výletu s přáteli jsme večer v hospodě narazili na skupinu „pařmenů“ mezi nimiž byla i jedna velice krásná, atraktivní slečna. Jako člověk, který do té doby fotografoval pouze jako asi každý z nás rodinné oslavy a různé výlety jsem se s kamarády vsadil, že tuto slečnu vyfotím druhý den nahou v nedaleké přehradě. A tuto sázku jsem vyhrál… Fotky nebyly z mého dnešního pohledu nic moc, ale tenkrát mě i fotografovanou slečnu doslova uchvátily a tak následovalo focení druhé, třetí…

Pár základních technických záležitostí o fotografování jsem „vyčetl“ z publikací, ale hlavně jsem se věnoval experimentům se světlem s fotoaparátem v ruce. Fotografování se totiž podle mě nelze naučit, musí vycházet z duše a je především o pocitech, emocích. Ženské tělo považuji za nejkrásnější a nejdokonalejší motiv na světě a toto se snažím vyjadřovat i prostřednictvím svých fotografií.

Používám pouze minimální techniku, po několika analogových fotoaparátech následovaly digitální zrcadlovky, momentálně jsem „přistál“ u Nikonu D3. Nejraději fotografuji ve starých, rozbitých barácích a na půdách, které mě oslovují svou jedinečnou atmosférou a ostře kontrastují s ladnými křivkami ženského těla a svým zvláštním přirozeným světlem dokreslují jejich dokonalost.

„Vůbec nezáleží na technice, záleží pouze na tom, co z toho vytvoříte. Nějaké technické základy fotografie jsou sice třeba, ale nejdůležitější je dívat se na věci svým okem a cítit je svým srdcem. Nic jiného svět fotografie neposune dále… Žiji pro velké momenty za zvuku cvakání spouště fotoaparátu. Pro své fotografie a emoce, které se do nich snažím „nalévat“. Fotografie jsou můj život, kus mé duše, mého já… Díky nim prožívám nejhlubší hlubiny a nejvyšší vrcholy. Všechno nebo nic…“